Autentický pohyb

Rena Milgrom, CMA, RSME, TPT

Autentický pohyb spadá jak do somatických disciplín, tak do praxe tanečně-pohybové psychoterapie. Jeho zakladatelkou je Mary Starks Whitehouse ( 1911-1979), původně profesionální tanečnicí – studentkou M.Graham a Marry Wigman. Ve své lektorské praxi si uvědomuje, že nechce lidi učit tančit, ale chce, aby se lidé začli vyjadřovat autenticky.
Její zájem o Jungiánskou symboliku ji vede ke studiu Jungova institutu v Curychu. Stává se z ní psychoterapeutka a aktivní imaginaci kombinuje s pohybovým procesem, který nejprve nazývá Movement in Depth. V padesátých letech se na západě USA společně s Marion Chace na východě stává pionýrkou při vzniku tanečně-pohybové terapie.

Jak probíhá Autentický Pohyb

AP probíhá ve spolupráci- dyádě, triádě či velkém kruhu. Vždy ve vztahu buď s terapeutem, facilitátorem nebo spolutanečníkem ve skupině. Mover (ten kdo se pohybuje), má zavřené oči a v tichosti naslouchá impulsům přicházejícím buď z vjemů, či emocí nebo intuice. Impulsy se projeví buď vně, ve formě pohybu, nebo se stávají pouze vnitřní zkušeností. Důležité je zůstat v pozornosti a bdělosti ke každému momentu, aniž bychom projevovali záměr něco konat.

V Autentickém pohybu neexistuje špatný nebo dobrý pohyb. Jediným pravidlem je pocit bezpečí – když se pohybuji se zavřenýma očima rychle nebo riskantně, je dobré je na chvilktu otevřít. Beru za sebe odpovědnost. Často nás vnitřní hlas odrazuje od plného vyjádření pocitů, které mohou být sexy, hloupě hravé, smutné, veselé, rozzlobené…. všechny ty, které byly v našich rodinách, školách či kultuřě potlačované. Svědek je nablízku a stejně jako “mover” věnuje hlubokou pozornost svým somatickým zkušenostem v rezonanci s pohybem toho, kdo se pohybuje.

Poté následuje vzájemná reflexe, hledajíce obrazotvorné výrazy přítomného času, vyjadřující přímou zkušenost dění. Je to odlišné od popisu toho, co se stalo.

Autentický pohyb ve skupině se liší od terapeutické praxe a verbální reflexe zůstává primárně u tělově tvořených zážitků. Svědkova reflexe je pak neodsuzující, je bez interpretace a bez estetických evaluací jako např: “ to bylo krásné, hrozné atd.” Namísto toho svědek vypovídá o tom, jak to pociťoval sám v sobě z hlediska tělových vjemů, emocí, obrazů, vzpomínek a příběhů, které jsou jeho – tedy subjektivní výpověď. Než se ovšem svědek začne verbálně vyjadřovat, je důležité, aby tomu předcházel adekvátní čas praxe tichého svědka. Má to několik důvodů. Tichý svědek si takto může jasněji reflektovat svoje vjemy, pocity a myšlenkové pochody a nemusí ještě na sebe brát zodpovědnost za to, co vyřkne. Každé vyřčené slovo je pak velmi důležité – buď by mohlo zranit, nebo naopak osvětlit neznámé, pohladit, povzbudit, motivovat, uklidnit, vést k zamyšlení. Tichý svědek může svoje prožitky ukotvit vizuálně – kresbou.

Hluboké naslouchání přítomnostně tělesněné zkušenosti a umění slovního vyjadřování, hledajícího slova nejlépe vyjadřující expresivitu žitého okamžiku jsou stavebními kameny jak pohybové praxe, tak terapeutické práce. Klient v terapii je ten, kdo se pohybuje, zatímco terapeut je svědkem.

Postupný rozvoj role svědka je precizní proces na základech metodiky Janet Adler, přímé žákyně Marry Starks Whitehouse – tanečnice, taneční terapeutky a Jungiánské analytičky, zakladatelky tzv. Movement- in- depth (Hlubinného pohybu). M.Whitehouse vychovala dvě významné osobnosti v této oblasti. Janet Adler a Joan Chodorow. Disciplína Autentického pohybu Janet Adler se však liší od původního zdroje M. Whitehouse i Aktivní imaginace Joan Chodorow. Pracuje spíše na základech buddhistické psychologie a mindfulness praxe. Janet Adler, PhDr. v oblasti mysticismu, buddhistická psycholožka detailně rozpracovala svoji metodu, která se nazývá The Discipline of Authentic Movement.