Labanova pohybová analýza
Rudolf von Laban (1879-1958)
Labanova práce je vysoce významným faktorem v rozvoji analytických struktur řady pohybových disciplín 20. století – od herectví, tance, přes terapie až po jednání v pracovním procesu. Laban – renesanční muž a taneční teoretik, jehož studie lidského pohybu poskytly nejen intelektuální základ pro rozvoj evropského moderního tance, nepochybně však ovlivnily také tradici klasického divadelního tance. Přestože je Laban spojován především s taneční disciplínou, z několika důvodů byl v tomto poli anomálií. Pouze třetina jeho kariéry byla věnována tanci. Předtím se živil 20 let jako vizuální umělec a poslední třetinu svého života věnoval aplikování své taneční teorie do nově vznikajících oborů. Laban se nezapsal do historie jako významný performér či choreograf, ale jeho odkaz je téměř zcela intelektuální. Labanovo zásadní dílo spočívá ve dvou oblastech: ve tvorbě notačního systému – tzv. Labanotace nebo Kinetografie a pak v taxonomii lidského pohybu. Labanovo jméno je spojeno s analýzou, avšak analýza pohybu byla pouze součástí širšího záměru – rozklíčování vzorců lidského jednání. Finálním intelektuálním úspěchem se stala jeho teorie pohybové harmonie. Čtení pohybu a expresivní pohybová tvorba je dnes součástí výcviku tanečně-pohybové terapie, a také programu Vědomé Tělo.
