Somatické vnímání
je
o přenosu smyslových vjemů do našeho vědomí a má určité vlastnosti.
Např. vědomá pozoronost na výdech, nádech nebo zadržování dechu nás
upozorňuje na svalovou či kloubní odezvu. Každá vědomá fáze dechu může
vést ke specifickým body-mind vztahům orientovaným buď na léčení, pohyb
nebo učení. Somatické zvědomování pohybu může vyprovokovat emoce a
odezvy. Díky této široké škále tělových odpovědí pomáhá vědomý pohyb k
lepší aktivitě mozkové kůry (kortikální vztahy). Somatické vnímání
aktivuje hluboké mozkové struktury – limbickou, bazální ganglii,
cerebellum, střední mozek a také nervy a neurony vegetativních funkcí
(B.B. Cohen, Fraleigh). Odhaluje zamrzlé napětí, zablokovaná místa,
místa, kde klademe odpor, nebo místa limitu. Je prvním krokem k vědomé
každodenní akci.
Somatické zkoumání a procesy
využívají somatické nástroje – dotek, hlas, pohyb, dech a jazyk k hlubšímu uvědomování.
Somatické zkoumání (explorace) je aktivní hledání a podkládá somatické
umění. Zvědavost pohání tuto exploraci, která pak vede k nové
všímavosti, rovnováze a seberegulaci. Somatická zvědavost je obvykle
motivována zájmem o sebepoznávání, o příjemný prožitek, o úlevu
bolesti, lepší výkony, nové formy sociálních vztahů a nakonec samotné
umělecké tvorby. Tyto motivace rezonují s tancem a byly jeho základnou, zrovna tak jako taneční umění zformovalo vývoj somatiky.
Jak se somatické pohybové vzdělávání a terapie liší od jiných systémů?
Mnozí,
když se setkají s termínem somatického vzdělávání, zápasí s jeho
zařazením a ptají se: “ vychází to z tai chi, či z jogy? nebo z
psychoterapie? nebo je to masáž či fyzioterapie? to musí být jistě
tanečně-pohybová terapie! ,,,nebo je to pohybová věda? “
Všechno
jsou to sice více či méně přímé vlivy a sdílí společné jevy s každou z
těchto disciplín, somatické vzdělávání se však jasně liší.
Charakteristiky lektora/ facilitátora a studenta/ klienta
Somatické vzdělávání je proces, ve kterém vedeme člověka k uvědomování si moudrosti svého těla.
Práce
je jak vzdělávací, vývojová, tak terapeutická. Terapeutické benefity
jsou široké –
od poznávání sama sebe, přes uvolňování fyzického napětí až po
zotavování z vážných fyzických a psycho-fyzických traumat. Vlohy pro
pozorování, vyjádření, kreativitu a improvizaci usnadňují somaticky
orientovaný vzdělávací proces. Improvizace je důležitou součástí
metodologie, která vede k sebe-objevování. To umožňuje, aby vzdělávání
vycházelo ze studentů, tedy bylo samo-direktivní. Lektor a facilitátor
musí najít způsob, jak facilitovat namísto direktivní pedagogiky. Tento
pedagogický přístup se značně liší od tradičního západního způsobu a je
kontrastem ke způsobu předávání informací ve východních disciplínách
(jóga, bojová umění), kde guru či sensei zosobňuje autoritu. V
somatickém pohybu nemáme žádné pohybové formy. Současnější trademarkové
systémy jako je Pilates, Gyrotonic a NIA jsou
sice vědomým pohybem, jsou to však opět formy orientované na dosažení
určitého cíle, kde učitel předcvičuje. Nezahrnují somatické principy
jako je zpomalování za účelem proprioceptivního vnímání, gravicepce,
uvolňování tělesného napětí a nalézání nových koordinací vycházejících ze seberegulace. Facilitátor/terapeut vede
studenty/klienty, aby si sami našli odpovědi na svoje dilema skrze
tělesnou moudrost. Proces je často doprovázen otázkami a vedením k
pozornosti do nitra. Takový proces může být jak kontemplativní, tak
dynamicky expresivní. Vždy je vítáno, aby student a klient volil samostatně
z mnoha možností a naučil se využívat co nejméně fyzické i psychické
energie. Jeden z výsledků soma procesu je ten, že se člověk učí být
kreativním v mnoha oblastech, což je dalším znakem osobní síly.
Vzdělávací programy
jsou obvykle víceleté, s minimálním počtem 500 – 700 h.
Programy jsou zaměřeny buď na:
- somatickou terapii / bodywork
- somatický pohyb /tanec
- somatickou psychologii
Příbuzné směry a jejich specifika
Tanečně-pohybová terapie
je ekvivalentní vysokoškolskému vzdělání, pracuje s lidmi s vývojovými, behaviorálními a psychickými problémy, pro které využívá tanec a pohyb, znalostí fyzického těla a různých psychologických a psychodynamických přístupů. Zatímco programy tanečně-pohybových terapií obsahují kurz anatomie a čtení pohybu, neobsahují obvykle hlubinné studie principů a technik somatického pohybu, stejně jako nevyučují sofistikované metody doteku. Často s dotekem nepracují vůbec, či pouze okrajově. Nicméně, tanečně-pohybová terapie a somatické vzdělávání sdílejí jednu společnou disciplínu, a sice Autentický pohyb ( tělesné zkoumání skrze odhalení nevědomých stereotypů a jejich integraci v pohybovém procesu). Tanečně-pohyboví terapeuté se více blíží k práci somatických psychologů a mohou mít podobné standarty.
Somatická terapie a psychologie
Somatičtí psychologové
mají vysokoškolské vzdělání na poli psychologie se specializací
somatického vnímání. Toto vnímání je zpřístupněno skrze sledování
somatických znaků při mluvení. Terapie probíhá ve verbálním dialogu,
zatímco terapeut umí sledovat hovořící tělo a může sedícího klienta
upozornit na jemné signály týkající se dechu, tlukotu srdce či svalového
napětí a gestikulace. Povaha této terapie je psychodynamická.
Somatický terapeut
se oproti tomu zabývá tělesněním cesty od počátku oplození k
individuaci. Terapeuté sledují smyslové a fyzické příběhy
individuálních a širších vztahů s lidmi, místy a věcmi na životní cestě.
Doprovázejí pak proces převzorcování ve smyslu mobility a stability a
tím přivádí nastavení klienta do kontinua fyzicko-emočního zdraví.
Terapeut
pomáhá odstraňovat zábrany v reorganizaci vnímání tím, že probouzí
vývojové vztahy, jež monou být zastřeny limitovaným chováním. Obnovená
podpora a pohybové sekvencování probouzí a uvolňuje klíčově důležitý
element – FLOW.
Somaticky orientovaní terapeuté obvykle pracují s
modelem rovnováhy fyzické, mentální a emoční úrovně. Oceňují a podporují
tělesnou inteligenci, aniž by se orientovali na kognitivní cesty. Reorganizují, jak o sobě přemýšlíme, tím, že reorganizují to, jak se fyzicky vnímáme.
